Rozhovor s Katarzynou Łuszczyk
Rozhovor s polskou světelnou designérkou Katarzynou Łuszczyk, předsedkyní poroty Ceny za světelný design 2015.
Jak jste začínala? Co vás na divadle přitahovalo, konkrétně v oblasti světel?
Můj příběh s divadlem jsem začala coby asistentka režiséra. Vzhledem k tomu, že role asistenta končí se dnem premiéry, začala jsem přemýšlet o práci, která by mi umožnila být dále u vzniku inscenací. Tak jsem začala jezdit s inscenacemi na montáže a učit se na nich užití světel tím, že jsem nejdříve nosila kabely, nastavovala reflektory, učila se číst plány světel… Postupně jsem získávala technické znalosti, dokud mi někdo v divadle, kde jsem pracovala, nenabídl první režii světel. Dlouho jsem také jako asistentka režiséra byla překladatelkou výtečné světelné designérky Felice Ross, od níž jsem se mnoho naučila. Nejvíce mne však naučil Krzysztof Warlikowski, jemuž dělám posledních třináct let asistentku a který klade na světla velký důraz.
Můžete nám říct více o Vašem prvním světelném designu?
Vzhledem k tomu, že jsem neměla dostatek zkušeností, to bylo obtížné. Pracovala jsem hlavně intuitivně, díky prvním nápadům.
Máte svůj vlastní styl, jakým pracujete se světly?
Myslím, že ano. Mnozí lidé mi řekli, že jsou schopni poznat, které inscenace jsem svítila. Samozřejmě, že každá inscenace je jiná a já velmi pracuji na tom, abych se neopakovala.
Můžete popsat svůj typický den světelné designérky?
Pokud jsem v divadle na deset dní před premiérou, obvykle nevycházím z divadla od 10. do 2. hodiny v noci. Práce na světle vyžaduje soustředění, ticho a noční čas.
Vašimi hlavními oblastmi jsou divadlo a opera, ale také jste dělala světla ke koncertům a do muzeí. Kde byste pracovala nejraději?
Každá z těch oblastí je zajímavá a vždy ji považuji za výzvu. Zbožňuji práci, s níž se setkávám poprvé. Ovšem nejraději svítím divadlo a tanec.
Na čem nyní pracujete a čím byste se chtěla v budoucnu zabývat?
Momentálně připravuji tři činoherní inscenace a jednu inscenaci k výročí Varšavského povstání. Mám vše naplánované do roku 2017.
V posledních projektech, na nichž jste pracovala, jste musela sdílet prostor s videem. Co soudíte o kvalitě tohoto nového zdroje světla? Ovlivnilo to nějak váš light design?
V současnosti je podíl videa a světla ve výtvarné složce inscenace běžný. Objevilo se mnoho skvělých tvůrců videa a možnosti vybavení jsou v této oblasti mnohem větší. Nemám problém s tím, aby světlo doplňovaly silné pobídky videa či animace, pokud pro to máme v inscenaci místo a nejedná se pouze o ornament beze smyslu.
Přihlédneme-li k vašemu portfoliu, vytvořila jste více než dvanáct produkcí s režisérkou Agatou Duda-Gracz. Má pro vás hodnotu pracovat s někým, koho znáte?
S Agatou plánujeme další čtyři inscenace a doufám, že to tím neskončí. Taková dlouholetá spolupráce dává skvělé příležitosti porozumění i beze slov a budování společného jazyka. Je pouze nutné si dělat přestávky, abychom se příliš neopakovaly a spíše se navzájem inspirovaly.
V prvním desetiletí 21. století exponenciálně vzrostl počet ženských režisérek v Polsku. Týká se to také light designérek? Probíhá i zde vývoj?
Ženských světelných designérek je v Polsku určitě více než bývalo, ale nadále je v tomto směru obrovským problémem nedostatek edukace. Většina žen, které se zabývají světlem v Polsku, jsou buď scénografky anebo osvětlovačky po studiu filmové školy.
Můžete říct, jak důležitá je role světla ve Vaší práci?
Barva je pro mě velmi důležitá. Barvy se mi začínají v hlavě objevovat už při prvním čtení textu, další se přidávají, když si prohlížím látky a tkaniny na kostýmy a barvy užité ve scénografii. Existují samozřejmě inscenace, které zůstávají bez barev, existují i takové, v nichž jsou barvy maximálně intenzivní. Vše závisí na smyslu. Světlo musí mít smysl, být moudré, dávat dramaturgický důraz, vést diváka, vytvářet atmosféru a být krásné nebo ohavné, ale hlavně musí mít smysl, což se týká i barvy.
V dubnu budete na České taneční platformě členem poroty, která udělí Cenu za nejlepší světelný design. Co si o cenách za light design myslíte?
Ceny za světlo jsou velmi důležité, neboť je jich velmi málo. Mám radost, že se to pomalu mění. Světlo je v divadle stejně důležité jako hudba, kostým nebo scénografie a video. Až všechny tyto elementy tvoří dohromady divadlo.
Nedávno jste pomáhala s přípravou knihy o Krzysztofovi Warlikowském „Krzysztof Warlikowski: Chronology of Life and Work“, takže se nezabýváte jen světlem?
Pracuji jako asistentka režiséra třináct let. Krzysztof Warlikowski je pouze jeden. Všechno mě naučil a jsem mu za mnoho věcí vděčná. Je to nejdůležitější setkání v mém životě. Snažím se po celou dobu spojit obě vášně a když čtu jeho poselství k mezinárodnímu dni divadla, které napsal, cítím velké vzrušení, hrdost a poctu, že s ním mohu již tolik let pracovat.
https://katarzynaluszczyk.carbonmade.com/