Rozhovor s Guilhermem Bonfantim
Rozhovor s Guilhermem Bonfantim
(http://guilhermebonfanti.com.br/)
V České republice a v Evropě obecně je jen pár uměleckých škol nebo institucí, které by systematicky vyučovaly práci se světlem a lidé se k tomuto povolání dostávají velmi různými způsoby. Který byl ten váš?
V Brazílii jsme nikdy neměli specializované školy na světelné vzdělání. Má zkušenost s výukou profese světelného designéra se začala na počátku roku 2010. Můj profesionální začátek nabral ten samý kurs jako u mých kolegů z mé generace. Šel jsem pracovat do divadla a obsadil jsem uvolněnou pozici v oblasti zvuku, pak jsem se dostal ke světlům a učil se během práce. Po nějaké době, kdy jsem pracoval v malých divadlech a klubech, jsem se stal zaměstnancem společnosti, která pronajímala osvětlování, a naučil se všechno, co jsem mohl, co se týče techniky, tehdy ještě analogové. Poté moje cesta vedla do Teatro da Vertigem (www.teatrodavertigem.com.br) a přivedla mě k otázkám, které mě donutily studovat a zkoumat. To mi dovolilo si upevnit mé znalosti v oblasti estetiky a technologie.
Je světelný design spíše umění nebo technická profese?
Záleží na oblasti, kterou si ve svícení vyberete. Může být technická (technik, co světla staví nebo je zavěšuje, obsluha pultu) nebo může být umělecká (design světla). Co se týče světelného designéra, musíte mít technické know how ke tvorbě, stejně jako malíř, spisovatel, herec nebo režisér. Všechny umělecké oblasti potřebují to technické ke svému vyjádření, ale zaleží na oblasti ve svícení k určení, jestli je to více technické či umělecké. Je nemožné říct s jistotou „ práce s osvětlováním je technická nebo umělecká“.
Myslíte, že je možné mluvit o osobním rukopisu nebo stylu světelného designéra? Co to je?
Jsem si stoprocentně jistý, že ano a věřím, že je důležité hledat vlastní styl, svůj vývoj a svou vlastní identitu. Myslím, že se to může projevit při používání specifických barev, vybavení, úhlů a technologií, které se vracejí v pracích následujících po sobě. Věřím, že mezi tím může být jen maličký rozdíl, například co je opakování vzorců a co je vlastně náznak vývoje. Ale to, co může určit jedno nebo druhé téma, je, jak jsou tyto prvky spojeny se scénou.
Používáte nějaký zobrazovací software, který vám vykresluje simulovanou scénu se světly?
Protože jsem vyšel z praktického a pracuji se světly mnoho let a v Brazílii trvalo dlouho, než se začalo využívat takové technologie, nechávám na „náhledu do prostoru“ a jeho opakování ve zkušebně, aby mě moje předpoklady a ideje „přesvědčily“. Myslím, že to také platí pro kreativní práci, zvláště v divadle, jako pro cokoliv v umělecké sféře; měla by v sobě mít trochu toho risku a vyváženosti. Snažím se udržovat své projekty otevřené náhodám od začátku plánování až do jejich provedení. Využívám čas na to, abych se připravil technicky, přemýšlel o vybavení, rozhodl se o úhlech, vybral si barvy, a když toto vše upřesním v den sestavování, zaberu se do problémů, které z toho vyvstanou. Každý krok mě přináší otázky, které vstřebávám: Nazývám to procesem a snažím se být pozorný k tomu, co z něho přichází. Kdybych tvořil v softwaru a díval se na to technicky, a přitom bych odstranil všemožné „vady“, nebudu vědět, jaký bude výsledek, a to je pro mě trochu sterilní. Říkám to konkrétně o divadle a o jistém typu divadla takového, jaký je v “Teatro da Vertigem”, kde pracujeme s dlouhými procesy. Nemohl bych to samé říct o korporátních akcích, architektuře a dalších oblastech svícení. Věřím, že tam je využití softwaru víc než vítané. Můžu použít Grand MA nebo Wysiwyg. Ve skutečnosti, já pracuji s týmem a věnuji se přemýšlení, tvořím pojetí projektu a sdílím další kroky s asistenty a praktikanty.
Můžete popsat typický obsah dne světelného designéra?
To vše záleží na té které produkci, protože ty se tady v Brazílii velmi mění. Budu mluvit o mé rutině v kreativních dílech v Teatro da Vertigem, protože to je to, co mě zajímá nejvíc. Obecně postupujeme dlouhou dobu a začínáme od nějakého tématu (AIDS v Brazílii, veřejné zdraví, módní / konzumní/ otrocká práce, rodina, práce/ kapitalismus dnes), teoretického a empirického zkoumání, jehož jsem od počátků součástí. Po tomto vymezení tématu začínám se svými vlastními rešeršemi. Moje rutina, nakolik jsem schopen říct, začíná větší rešerší o tom, co se chystá na scéně (Vždy pracuji s týmem praktikantů, mám rád spolupracovníky při tvorbě, myslím, že tým je efektivnější než práce osamotě, vybírám si specialisty: techniky, studenty architektury, kteří ovládli technický design atp.) Toto téma odstartuje moji rešerši estetickou, koncepční a materiálovou. Probíhá to v závislosti na délce procesu a ústí do experimentování během zkoušek. Jsem přítomný při celém postupu a využívám to k experimentování s texturami, barvami, úhly, materiály a také možnostmi instalace. Část mé práce je vyrobit ručně svítidla, něco co tvoří dialog s architekturou, neboť my pracujeme se site-specific: kostel, nemocnice, vězení, obchody, opuštěné divadlo, řeka a její lodě. V okamžiku, kdy se projekt zkonsoliduje do technického nákresu, kontroluji s ním v ruce, jestli všechno bude fungovat správně, což je jakýsi způsob prověření na místě od vedoucího projektu. Tyto kroky nejsou izolované, jsou promíchané, ale zde je rozlišuji, abychom mohli lépe porozumět onomu „krok za krokem“ té práce. Poté pak začíná sestavování a následuje experimentování, nahrávání, měnění pozic, pokud je to třeba, dokud není proces plně konsolidované. Pak přijdou finální zkoušky a já sleduji dílo a opravuji.
Můžeme očekávat, že se objeví nová, úžasná světelná technologie, která v budoucnu překoná vše dosavadní?
Průmysl světla a scénické technologie se nezastaví a to je velmi důležité pro ty, kteří v tomto oboru pracují. Zde v Brazílii prožíváme přechod, který se mi zdá velmi zajímavý, ve kterém je zajímavé pracovat a zkoumat jej. LED světla, pohyblivé hlavy, barvy tvořené z dichroických filtrů, používání RGB ke skládání barev, to vše ještě není v divadle moc prozkoumáno, neříkám to muzikálech ale o činohře, experimentálním, tomto hledajícím divadle. To vše mě velmi zajímá. Prožíváme zde ten samý přechod jako při objevení ohně, plynu, elektrického světla, digitálních konzolí a designového softwaru. Je pro mě zajímavé na tomto místě pracovat, používat tyto přístroje mezi tím vším, co je vlastně nanejvýš primitivní a archaické. Toto tření je ten okamžik, ze kterého vychází má kreativita a mé zkoumání. Očekávám nové technologie, ale stále ještě musím mnoho experimentovat a využívat věci, které mám k dispozici. Věřím, že Evropa a Spojené státy si tím prošly, ale my máme stále čas vstřebat to, co máme, a setřást předsudky o tom, co je nebo není divadelní světlo. Na to jsou dobré technologie, to vše může být použito v divadle, zde to ještě stále nepřijímáme, ale to, co je nejdůležitější je to, co si žádá scéna a nikoliv to, co vyžaduje tradice.
Na čem právě pracujete?
Dokončuji ještě sezónu posledního představení “O Filho” (syn) v Teatro da Vertigem, založeného na knize Franze Kafky Dopisy otci. Zároveň jsem dokončil školní rok v SP Escola de Teatro (www.spescoladeteatro.org.br), ve které koordinuji Školu světelného designu. V prvním semestru roku 2016 začneme zpracovávat rešerše textu pro náš nový projekt “A Construção de F. Kafka” ( Výklad F. Kafky), který završuje naši trilogii (Kastelo, Karta ao Pai a Konstrução). A v dalším roce již mám nějaké naplánované věci: turné v Brazílii s “O Filho”, dvě představení, zakončení světelně technického projektu v Museu a FLIP (důležitý literární veletrh v zemi) a pár korporátních událostí.
Když se podíváte na scénu na jevišti, jak rozeznáte dobré nasvícení od toho špatného? Je vůbec možné rozpoznat, co je záměr a co chyba?
To musí být opravdu zřejmé, dvouznačnosti jsou těžko zaznamenatelné. Protože tím žiji, můj zrak je vycvičen, vždy jsem pozorný k pohybům, tvarům, použití barev či úhlů. Někdy si více všímám, jak se cit pro riskování stane jen stěží vylíčitelným. Občas pozoruji své studenty, jak používají vypracovaný projev s množstvím různých ospravedlnění, což je ale zároveň příliš vzdálené tomu, co můžeme vidět ve scéně. Křehkost designu je vždy zjevná očím specialisty. Je vcelku nemožné dosáhnout přesvědčivého designu bez technických znalostí a silných referencích.
Co pro vás znamenají reference ve světelném designu?
Reference jsou rozmanité a záleží mnoho na projektu. Moje aktuální reference je město. Městské světlo mě fascinuje. Jeho stíny, kontrast s vnitřními prostředími, autobusy v pohybu, rozdílné kvality světlometů aut (dnes s halogeny, xenonem, LED), světla domovů pronikající na ulici, z novopentekostálních kostelů se studeným bílým světlem, až k kontrastu prostředí, které je vidět na ulicích a mokré vozovce s otisky dopravy. V krátkosti je to jeden nekonečný svět světla a stínu. V závislosti na práci si vybírám perspektivu. Ať už to má souvislost s prací, uměním, kinematografií, komiksy, lidovým uměním, designem. Velmi mě zajímá souvztažnost vybavení s architekturou scény, to je důvod, proč existuje velká variabilita v použití referencí. Je to vždy spojeno s dílem, pro které budu dělat světla. K tomu, abych začal používat barvy, se nejprve nechám kontaminovat projektem a vodítky scénografie a uměleckého vedení, a pak si udělám svůj vlastní průzkum. Miluji kontrast a svou kariéru jsem začal zatopený v světlém/tmavém, expresionismu, noiru. Stále hodně přemýšlím o stínu jako o velmi silné možnosti scény a studuji nové možnosti ve světlém/tmavém. Pokud se nemýlím: „Jsme instruováni dělat to negativní: to pozitivní je již s námi“, možná, že se Kafka o tom něco říkal.