WS: Local motion / Locomotion, 8.6. + 10.-14.6. 2009

Site specific dílna Institutu světelného designu (ISD) vedená MgA. Tomášem Žižkou v rámci výstavy Labyrint světla Petra Nikla v prostoru Ekotechnického muzea, bývalé čističky odpadních vod Bubeneč

Workshop 8.6. + 10.-14.6. 2009
Veřejná prezentace 14.6.2009 od 21,00

Lektor: Tomáš Žižka

Vyhledání prostoru je nedílnou a jedinečnou součástí projevu tvůrčího procesu site specific. Artikulace konkrétního místa depa(NTM) v areálu Masarykova nádraží nabízí autentickou událost v soudobé dramatické proměně.

Paprsky historie:

První vlak přijel do Prahy v odpoledních hodinách dne 20. srpna 1845 a byl tažen dvěma parními lokomotivami, symbolicky pojmenovanými podle měst, která nová železniční trať spojila – Praha a Olomouc.

Až do 23.8. pak probíhaly poměrně mohutné oslavy této významné události – ve dvoraně příjezdové budovy nádraží v Praze (dnešní Masarykovo nádraží, postaveno bratry Kleinovými a českobudějovickým loďmistrem a stavebním podnikatelem Vojtěchem Lannou) byl položen závěrečný kámen, došlo k vysvěcení vlaku, konaly se koncerty, divadelní představení, ples, vojenská přehlídka a také byl položen základní kámen pomníku císaře Františka I. Od prvního záříjového dne 1845 začal již pravidelný provoz – dvakrát denně (ráno a večer) byly vypravovány osobní vlaky do Vídně (večerní vlak vozil i poštu, přičemž trasa Praha – Vídeň trvala v té době vlakem 16 a čtvrt hodiny) a dvakrát do týdne vyjížděl vlak do Pardubic.

Nástin současné situace:

V současné době probíhají jednání o budoucnosti nádraží, v areálu depa Praha Masarykovo nádraží jsou prováděny zajišťovací práce a je připravováno zahájení projekčních prací pro rekonstrukci.

Potenciál železniční sbírky NTM Praha přesahuje možnosti jakékoli jednotlivé lokality, ukazuje se, že je nezbytné vyhledat další vhodné prostory.

Dramaturgický oblouk dílny světelného designu:

Příběh Masarykova nádraží je kromě jiného metaforou kultury veřejné komunikace. Proto diskomunikace, světla a stíny informací, které se v posledních letech hromadí kolem arálu, provokují naši představivost a jsou vhodnou příležitostí pro dramatický akt – tvůrčí dílnu světelného designu.

Rozhodnutí o veřejném prostoru a jeho využívání stále ještě nebývají samozřejmým předmětem širší debaty, a proto si dílna klade za cíl stát se komunikační osvětou, vysvětlením, osvětlením stávající situace ve vztahu k historii a budoucnosti areálu. V použití světelného designu se metodicky tato okolnost jeví jako iniciační a koncepční páteř projektu. Světelná dramaturgie a choreografie vytvoří kinetickou skladbu ve stávajících dispozicích objektů a výsledek dílny bude představen zvaným divákům (max.80 lidí v půlhodinové frekvenci, celková expozice cca 2 hodiny).

Projekt  v prostoru a  projekce:

Nejstarší empírové objekty z roku 1845 i pozdější ze 70. let 19. století jsou cennými doklady dobové železniční architektury, a jako takové byly i prohlášeny za kulturní památku. Proto si dílna světelného designu klade za cíl artikulovat prostředí pomocí světla a projektovaného obrazu, tak aby prostředí

bylo respektováno a nikterak nedestruováno. Frekventanti site specific dílny budou vedeni školitelem-lektorem právě ve smyslu distanční tvorby a projektovosti (virtuálních obrazovostech). Světelný design pěti samostatných týmu (3-4 frekventanti) ve své delikátní instrumentalitě v muzeálním objektu bude pak inscenačně spojen v mozaiku světelných darmatických situací a nabídnut divákům jako průvodcovsky organizovaná večerní exkurze po areálu.

* projekce (psychologie) – psychologická technika promítání, kdy člověk jiným lidem připisuje různé vlastnosti a schopnosti podle sebe sama

* projekce (matematika) – zobrazování prostorových útvarů v rovinné ploše; zobrazování vícerozměrných objektů do prostoru s méně rozměry

* projekce (místo) – pracoviště projektantů